Od nového školního roku naše třída přesídlila do horního patra. Jde i o pomyslný skok mezi základním a středním vzděláním. Bohužel, kvalita učebny, kam nás vedení školy upíchlo, se nedá ani zdaleka srovnávat s komfortem, který jsme měli dole. Protože výhrad, které k naší třídě (a teď budu mluvit výhradně o místnosti, nikoli o personálním složení) mám, rozhodně není málo, probereme si je přehledně v bodech.
1. Prostor
Bývalá oktáva, tedy třída vlevo vzadu v pravé části horní chodby, je citelně menší, než naše bývalá třída v levé části dolní chodby vpravo. Ten rozdíl není zdaleka jen kosmetický, poté, co jsme dovnitř srovnali lavice, zbylo mezi nimi v "uličkách" místo tak akorát na židli, tudíž pocit stísněnosti rozhodně nelze brát na lehkou váhu. Není to příjemné ani pro profesory, kteří přijdou do opravdového "doupěte". Vynechám to, že naše třída není zrovna tím nejpříjemnějším kolektivem pro vyučování (rozhodně nejsme sami…), ovšem při vzpomínce na starší třídu, kde bylo možno lavice srovnat i do kruhu, kde mohl profesor procházet uličkami a nahlížet přes rameno pracujícím studentům, či si při písemce stoupnout dozadu, se mi chce brečet. Zatímco minule jsme se dovnitř vešli i s řadou výdobytků moderní doby, jako stůl s počítačem, dvě skříně, police s věží a "ženská" a ještě zbyla poměrně velká volná plocha, kde se dal hrát kupříkladu florbal, tentokrát jsme byli rádi, že jsme vše do malého prostoru, který zůstal po zasunutí lavic volný, vše vměstnali, obzvláště když nám přibyly jistě užitečné, avšak bezesporu místo zabírající skříňky. Raději se nebudu zamýšlet nad tím, PROČ byla naše třída s dvaceti třemi studenty (víc už mají snad jen prima a sekunda, navíc brzy k nám ještě jeden (či jedna) přibude) umístěna do nejmenší učebny vůbec. Možná, že bych se pak v jistých kruzích stal poměrně neoblíbenou postavou, která si dovolila poodhalit roušku škodolibosti či snad házení klacků pod nohy ze strany vedení.
2. Parketky
Na začátek bych chtěl poznamenat, že rozhodně nemám nic proti parketám a dokonce je jako podlahu považuji za mnohem estetičtější než koberec, který se navíc poměrně obtížně uklízí. Přesto umístění parket do tříd nebyl dobrý nápad. Už se o tom psalo, ale je jednoduše nutné zopakovat, že se neskutečným způsobem zhoršila akustika! Průměrný přestávkový hluk pro nás znamená, že chceme-li si promluvit, musíme si bezmála křičet do uší, při hodinách i sebemenší šum způsobí, že profesor musí chtě-nechtě zvýšit hlas a v některých případech se divím, že trojice ve čtvrté řadě vůbec něco slyší. Zatímco v prvním případě jsem byl bezmocný, tentokrát mohu navrhnout způsob řešení. Není nutné pokrývat hned celou plochu kobercem, což by samozřejmě také bylo možné (a velmi dobré) řešení akustických problémů. Stačilo by ovšem sehnat levně v bazaru nějaký starší koberec a pokrýt jím třeba jen část podlahy, popřípadě jej rozřezat na pruhy a ty položit přes současnou podlahu. Soudím, že by to situaci značně zlepšilo.
3. Stupínek a lino
Ano, i toto již bylo kýmsi řečeno, ale jsem zásadně proti stupínku. Ač nepříliš vysoký, zcela jistě vytváří podvědomou bariéru v komunikaci mezi profesorem a studentem, a co hůř, vzhledem k omezenému prostoru naší třídy (viz bod 1) si profesoři nemohou dovolit z něj sestoupit a najít si jiné, studentům bližší, místo, neboť jednoduše nemají kam jít! Jako pěst na oko pak působí fakt, že sám o sobě špatný stupínek, je ještě ke všemu vybaven jako podlahou odporným linoleem, což má hned dvě vady. Jednak je PVC materiál nepříjemný, alespoň u mě navozující představu komunistických řadovek a panelákových bytů/králíkáren, jednak už sám fakt, že profesor má "něco jiného", že je tedy opět něčím odlišován, odtahován od kolektivu třídy, rozhodně není pozitivní.
4. Vady ve vybavení
Pak je tu ještě několik malicherností, které však v zájmu objektivity přeci jen zmíním. Předně: nikde jsem nenalezl poměrně zásadní věc, a to umyvadlo. Přeci jen, chodit si umývat ruce na záchod je poměrně úchylné, do cizí třídy kvůli tomu nepolezu a dolů do čajovny je to trochu daleko, aby člověk obětoval svůj čas jen kvůli umytí rukou. Kdo ví, proč dvě ze tří rolet nefungují, důvod mě ani moc nezajímá (s největší pravděpodobností to mají na svědomí naši předchůdci), ale něco by se s tím rozhodně dělat mělo. A ještě jedna výhrada/nevýhrada: poněkud nešikovnou se mi zdá bílá tabule. Jasně, je vynikající, že se na ní píše fixami a postrádá tak nevýhody rozmazané křídy na klasických "blackboardech", nicméně jednak je malá, takže se musí poměrně často mazat (což také zamezuje například počítání více lidí na tabuli při matematice, či zapsání výsledků na zadní stranu, což jsme s p.prof. Plecháčkem praktikovali poměrně často - a byla to věc rozhodně pozitivní!) a ke všemu není ani posouvací, takže vyšší profesoři mají problém psát na dolní polovinu (ostatně nejen vyšší profesoři, tabule je umístěna poměrně nízko, takže vlastně všichni…).
Jak vidíte, nenechal jsem na naší učebně nitku suchou. Pokusím se to teď trochu napravit: ano, parkety se opravdu citelně lépe uklízejí a vypadají mnohem lépe než špinavý koberec, který ani při nejlepší vůli nešlo dokonale vysát a zbavit nečistot. Stěny jsou krásně nově natřené a skříňky jsou vynikajícím nápadem a skvěle slouží svému účelu. Bohužel, jak jste si jistě všimli, nebyl tento výpis kladů ani zdaleka srovnatelný s fakty mluvícími proti. Neočekávám, že s tím pan ředitel, který nás buďto z důvodů zbabělosti, či spíše zhnusení, odmítl učit zeměpis (ne že by někteří z nás nebyli rádi (aj, a teď si to pěkně odskáču!)), teď, po zahájení roku, něco bude narychlo dělat, ale ozvat se musím, protože je až do očí bijící, jak neuvěřitelně hloupě (použil bych i silnější slova, kdyby toto nebyl třídní časopis) s námi bylo naloženo v mezidobí mezi kvartou a kvintou.
